Žirafy z africké přírody zmizí do 30 let, varují vědci. Decimují je pytláci i změna životního prostředí

Přežijí žirafy lidstvo? Jsou stejně kultovní jako lvi, nosorožci a sloni a jejich dlouhodobá existence v divočině je stejně ohrožená – a přesto se těmto nejvyšším pozemským tvorům dostává mnohem méně veřejné pozornosti i ochrany, napsal zpravodajský server iAfrica. Počty žiraf klesají v mnoha částech Afriky v důsledku ztráty životního prostředí způsobované člověkem. Tento druh ale také táhnou na pokraj vyhubení dva typy lovců: ti, kteří jsou tak chudí, že je zabíjejí pro jídlo, a ti, kteří jsou tak bohatí, že je zabíjejí z takzvaného sportu. Podle Mezinárodního svazu pro ochranu přírody během posledních tří desetiletí počty žiraf povážlivě klesly o 36 až 40 procent ze zhruba 157 tisíc v roce 1985 na přibližně 97 500 v roce 2015, z nichž jen asi 68 tisíc jsou dospělí jedinci. Francois Deacon z jihoafrické univerzity UFS varuje, že hrozba vyhubení dlouhokrkých savců je v mnoha částech Afriky realitou. „Během 30 let nejspíš žirafy nebudou ve volné africké přírodě k vidění,“ řekl. „Takhle rychle se může situace změnit. Uvidíte je na soukromých farmách v Jihoafrické republice a v zoologických zahradách, ale ve zbytku Afriky žirafy nebudou.“ Mezinárodní svaz pro ochranu přírody rozlišuje devět poddruhů žiraf žijících v roztříštěných populacích po celé Africe. Stav některých z nich se zdá být stabilní, zatímco jiných ubývá. Proslulý Červený seznam svazu nyní uvádí dva poddruhy jako kriticky ohrožené, což je stejný status, jako má například nosorožec dvourohý (černý) nebo gorila nížinná východní. Další poddruh žiraf je klasifikován jako ohrožený a celý druh je v kolonce „zranitelný“. David Kabambo, výkonný ředitel organizace nazvané Mír pro ochranu přírody v Tanzanii, sbírá zkušenosti od strážců přírodních parků i bývalých pytláků, kteří dříve lovili volně žijící zvířata na maso. Žirafy jsou podle nich ceněné, protože je na nich spousta masa – jedna žirafa poskytne tolik masa, jako čtyři antilopy losí. A existuje ještě hrozivější aspekt místního obchodu s žirafími „produkty“. Podle Kabamba zhruba před deseti lety mastičkáři a šamani v Tanzanii začali propagovat kostní dřeň a mozek žirafy jako způsob, jak se lidé mohou chránit – a dokonce i vyléčit – z nákazy virem HIV a nemoci AIDS. To vyhnalo vzhůru cenu za ulovené žirafy a jejich pytlácké lovení začalo být lukrativnější. Žirafí hlava a kosti podle něj mohou na místních trzích vynést v přepočtu více než 3000 korun za každou. Vzhledem ke zranitelnému statusu žirafího druhu je ohromující a také hluboce znepokojivý rozsah komerčního lovu žiraf kvůli trofejím, který se odehrává především v Jihoafrické republice. Podle výzkumu organizace na ochranu zvířat Humane Society International (HSI) bylo v letech 2006 až 2015 dovezeno jen do USA téměř 40 tisíc žirafích produktů pocházejících z nejméně 3751 kusů. Zdaleka největším vývozcem byla během tohoto období Jihoafrická republika. Zhruba 95 procent všech jednotlivých žiraf, jejichž trofeje byly vyvezeny do USA, zabili lovci trofejí a více než 60 procent z nich pocházelo z Jihoafrické republiky. V loňském roce tajné pátrání HSI odhalilo rozsáhlý a neregulovaný trh na více než 50 místech Spojených států, kde se nabízelo cokoli od pažeb pistolí nebo střenek nožů z žirafích kostí, přes bundy, koberce, povlaky na polštáře, boty, tašky a obaly na bibli z žirafích kůží. Zároveň členové HSI zjistili, že nejméně dva z prodejců žirafích produktů byli v minulosti odsouzeni za pašování nosorožčích rohů.


Gorily si zapózovali na selfie so strážnikmi, ktorí ich chránia pred pytliakmi. Nastavujú za tieto zvieratá vlastné životy

Neexistujú snáď fascinujúcejšie zvieratá ako gorily. Tieto primáty sa najnovšie stali hviezdami sociálnych sietí, keď si so svojimi strážnikmi zapózovali na roztomilú selfie v konžskom národnom parku. Strážnik Mathieu Shamavu zavesil na svoj Facebook fotku, na ktorej si robí selfie a v pozadí stojí nielen jeho kolega, ale dve hrdé gorily. Jedna z nich si zapózovala tak, že sa poriadne vystrela, druhá sa zase drží za kolená a pozerá sa priamo do kamery. Inokedy divoké zvieratá si v národnom parku Virunga zrejme zvykli na prítomnosť kamier a ľudí, pretože bez nich by pytliaci tento druh vyzabíjali. Národný park Virunga je dokonca zapísaný v zozname svetového dedičstva UNESCO, takže gorily tam majú najlepšie prostredie na život bez zbytočného ohrozenia, ktoré by im hrozilo vo voľnej a nechránenej prírode. Strážnici preto nastavujú vlastné životy, aby mohli primáty žiť v pokoji, a riziku čelia nielen zo strany pytliakov, ale potenciálne aj zo strany goríl. Tie na fotke však boli neškodné a radšej sa zaujímali o to, ako by mohli internet pobaviť vtipnými pózami. Kiežby sme takto v mieri vedeli nažívať všetci.


Medvědice s obojkem ušla za dva týdny 130 kilometrů. Jde o stejné zvíře, které loni ‚škodilo‘ na Vsetínsku

Medvědice odchycená před více než dvěma týdny v Beskydech je stejné zvíře, které se loni na podzim pohybovalo na Vsetínsku. Prokázaly to testy DNA. Nyní se přesouvá mezi beskydskými pohořími. Díky monitorovacímu obojku, který má šelma nasazený, ochránci přírody zjistili, že od svého odchytu ušla více než 130 kilometrů. Novinářům to v pátek sdělila mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky Karolína Šůlová. Medvěda se podařilo odchytit 8. dubna do nastražené klece, a to u Lysé hory. Dostal telemetrický obojek, který zaznamenává jeho pohyb, a na stejném místě byl vypuštěn zpět do přírody. „Zvíře se většinou pohybuje v lese, odkud pochází více než 92 procent veškerých záznamů o jeho pohybu,“ uvedla Šůlová. Podle ní medvědice opustila oblast Lysé hory třetí den po svém odchytu. Přeplavala asi 270 metrů širokou vodní nádrž Šance a přes vrchol Smrk zamířila do masivu Ondřejníku, odkud pokračovala na západ až k Hukvaldům do Palkovických hůrek. Po osmi dnech se přes Ondřejník vrátila do Beskyd a přešla do Zlínského kraje, a to do Vsetínských Beskyd. Zvíře se přesouvá převážně v podvečer, v noci nebo brzy ráno. „Přes den medvědice odpočívala na méně přístupných místech s minimální lidskou aktivitou, převážně v mladých porostech a houštinách, v dostatečné vzdálenosti od obydlí a turistických tras,“ uvedl Martin Duľa, zoolog z Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně, který se na monitorování medvěda podílí. Chování medvěda se podle odborníků nějak neliší od obvyklých projevů divoce žijících medvědů. Medvědice sice čtyřikrát překřížila silnice, ale jinak – obzvlášť přes den – se drží v méně přístupných místech s minimální lidskou aktivitou. Zvíře poškodilo čtyři stanoviště včelstev, ani jedno však nebylo zabezpečeno. Odborníci v terénu podle získaných dat zpětně prověřují lokality, kde se medvěd pohyboval. Umožnilo jim to nejen zjistit jeho oblíbená místa odpočinku, ale také to, čím se medvěd živí. „Často jsme nalezli rozhrabané mraveniště, poobracené kameny a rozhrabané pařezy, kde medvědice hledala hmyz. Medvědice také v lese aktivně vyhledává schované zásoby bukvic od myšic. Také jsme nalezli několik poškozených mladých lip, u kterých byla stržená kůra. Tato aktivita souvisela s konzumací lýka plného mízy,“ uvedl koordinátor monitoringu z Hnutí DUHA Olomouc Michal Bojda. Podle něj medvědice žrala i daňka, ale nepodařilo se zjistit, zda zvíře ulovila nebo bylo uhynulé. Pokud by se šelma dostala blízko k obcím, odborníci ji budou cíleně plašit. Zatím to ale nebylo potřeba. Podle ochránců by bylo vhodné, aby lidé nenechávali volně přístupné odpadky a chránili například elektrickými ohradníky včelstva a hospodářská zvířata. Stále apelují na to, aby lidé zvíře záměrně nevyhledávali. „Medvěd je zvíře, které do zdejších lesů patří, stejně jako rys a vlk. Na tom, že se zde pohybuje, není nic výjimečného,“ dodal František Jaskula z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Počet medvědů v Beskydech se v současnosti odhaduje na dva až pět.


Obří kolonie tučňáků v antarktickém Halleyově zálivu je minulostí. Ledovec nebyl dost silný

Ze světa zmizela obří kolonie tučňáků císařských. Zjistili to britští vědci s pomocí satelitních snímků. V kolonii na jednom z antarktických ledovců žily a vyváděly svá mláďata tisíce těchto tučňáků. Podle některých odhadů tato – nyní už zmizelá – kolonie patřila mezi největší na světě a měla významný podíl na celkové tučňáčí populaci. Kolonie byla v antarktickém Halleyově zálivu a tučňáci tam každoročně kladli vajíčka. Nacházela se na kraji Bruntova ledovce, který ale od roku 2016 už nebyl dostatečně silný. Tučňáci císařští jsou totiž největším tučňáčím druhem a pro své množení, respektive uložení vajíček a vyvedení mláďat, potřebují led, který je od prosince do dubna dostatečně silný. Ten pod kolonií v Halleyově zálivu ale popraskal a propadl se a od roku 2016 se už neobnovil. Celá kolonie zmizela a podle zjištění vědců z Britského centra pro výzkum Antarktidy se dospělí tučňáci už nepokusili o její obnovení. Podle zjištění vědců se část z tučňáků mohla přesunout do jiné kolonie vzdálené asi 50 kilometrů, kde zaznamenali nárůst populace. Takto rozsáhlá kolonie, kde svá mláďata vyváděly tisíce tučňáčích párů byla skutečně viditelná i z oběžné dráhy Země. A to hlavně díky trusu, který po sobě zanechávají a pak ho svým pohybem roznášejí do okolí. Na základě tohoto, ale i dalšího sledování, vědci odhadují, že populace v obou zmíněných koloniích na Bruntově ledovci čítá v průměru mezi 14 a 25 tisíci tučňáčích párů. To je zhruba desetina až dvacetina celé populace tučňáků císařských. Jak pro BBC řekl Peter Fretwell z Britského centra pro výzkum Antarktidy, mizení nebo přesouvání tučňáčích kolonií není nic až tak neobvyklého. Zvláštní je ale podle něj spíš to, že kolonie mizí i na tomto místě ve Weddellově moři, tedy v oblasti, kterou vědci považují za útočiště, do kterého se tučňáci stahují v důsledku globálních klimatických změn. Na druhou stranu zmizení kolonie mohlo být beztak otázkou času. Ledovec, na kterém byla, postupně praská a během následujících desetiletí se nejspíš oddělí a zmizí. Podle výzkumníků kvůli podobným změnám hrozí, že do konce století vyhyne polovina až tři čtvrtiny tučňáků císařských.


Zastavili kácení, aby měli ptáci klid na hnízdění. Dospělého orla a mláďata přesto někdo otrávil

Ještě před pár dny nedaleko Jamného u Jihlavy hnízdil pár orlů mořských. Na vysokém stromě se chystal vyvést mláďata. Obec raději zastavila v místě těžbu dřeva, aby byl na místě klid. Dospělého dravce i se dvěma mláďaty ale našli před pár dny lesníci mrtvé, informuje Český rozhlas Vysočina. Nejspíš je někdo otrávil, a není to zdaleka první případ. Loni ochránci přírody posbírali v Česku na šest desítek otrávených dravců, letos už kolem dvaceti. „Našel je zaměstnanec společnosti, která v našem obecním lese teďka těží,“ vrací se k dění před pár dny starosta Jamného Luboš Varhaník. Na místo povolal i jihlavského ornitologa Aleše Tomana. Podle jeho prvního odhadu stála za úhynem otrava, potvrdit či vyvrátit to může pitva. „Dospělý pták byl nalezený sotva sto metrů od hnízda. To znamená, že volným letem, téměř pádem sletěl z hnízda hned potom, co pozřel zbytky potravy, které mláďata vždycky nechají někde na okraji hnízda. U ptáka byly typické příznaky – zatnuté drápy v křeči a zorničky široce rozšířené,“ popisuje. Dravce obec poslala na pitvu a případ převzala policie, jak potvrzuje její mluvčí Jana Kroutilová: „V současné době probíhá prověřování ve věci, zahájili jsme úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu.“ Pokud se skutečně potvrdí, že orla někdo otrávil, naděje na dopadení pachatele je ale podle Jany Kroutilové mizivá. „Obecně, pokud se jedná o lokalitu, kde je menší pohyb lidí, to znamená případných svědků, je prověřování komplikovanější,“ vysvětluje. „Ty případy se opakují, je velice složité prokázat případnému pachateli, že to on položil návnadu,“ potvrzuje slova policie i Aleš Toman. Dravci se totiž podle něj většinou otráví jedem napuštěným do masa, které travič volně pohodí v přírodě. I proto v úterý do Jamného dorazila i ornitoložka a psovodka Klára Hlubocká, aby prověřila, zda v okolí nejsou i další otrávené návnady. „Dojedu na místo, na kterém někdo ohlásí nález mrtvého dravce nebo nahlásí něco, co se mu nezdá. Poté začnu prohledávat okolí se psy,“ popisuje. Výsledek jejího pátrání je kvůli probíhajícímu vyšetřování tajný. V Jamném se přitom hnízdící orly snažili chránit, doplňuje starosta Luboš Varhaník. „Že tam je hnízdo, na to jsme přišli díky tomu, že v našem lese probíhá těžba kůrovcového dřeva. V ten moment jsme tam těžbu přerušili, abychom orla nerušili a abychom ho nechali vyvést mladé. Aby tam měl trošku víc klidu,“ říká Varhaník.


Velký africký lev. V keňském muzeu se našly miliony let staré kosti dosud neznámého predátora

Nový druh obřího savce podobného tygrovi či lvovi identifikovali vědci po prozkoumání kostí, které desítky let ležely uložené v zásuvce v keňském muzeu. O objevu tento týden informoval odborný časopis Journal of Vertebrate Paleontology a BBC. Nový druh savce dostal označení Simbakubwa kutokaafrika, což ve svahilštině znamená „velký africký lev“. Na východě černého kontinentu žil před zhruba 20 miliony lety. Toto velké zvíře bylo součástí nyní vyhynulého rodu masožravých savců zvaného Hyaenodon (řecky hyení zub). Nový objev by podle BBC mohl pomoci vysvětlit, co se s tímto rodem stalo. Hyaenodonti přitom byli před více než 20 miliony lety dominantními masožravci. „Podle masivních zubů byl Simbakubwa specializovaný energický masožravec, který byl výrazně větší než dnešní lev a možná větší než lední medvěd,“ citovala agentura AFP vědce Matthewa Borthse. Borths v roce 2013 prováděl výzkum v Národním muzeu v Nairobi a tehdy požádal o prozkoumání obsahu sbírky s označením „hyeny“. Do ní byly zařazeny i čelisti a další kosti a zuby nově objeveného druhu. Nalezeny byly na západě Keni na konci 70. let minulého století. Borths se spojil s vědkyní Nancy Stevensovou a v roce 2017 zahájili analýzu neobvyklých fosilií.


Psík shiba-inu kreslí obrazy. Jeden stojí 65 dolárov a ľudia sa o ne idú potrhať

6-ročný Hunter si už vyslúžil prezývku Pawcasso (Paw – labba, Picasso). Hunter je veľmi inteligentný pes a podľa jeho majiteľky Denise Lo z Edmontonu túžil po intelektuálnej stimulácii. „ Bol to energický pes, už keď bol šteňa. Potreboval veľa cvičenia, psychickej stimulácie. Absolvoval veľa tréningov a trikov už keď bol malý, aby nám nezničil dom,“ povedala pre InsideEdition. Pred niekoľkými rokmi sa rozhodli zabaviť svojho psa novým spôsobom. Keďže chceli skrášliť holé steny svojho domu, dali Hunterovi do papule štetec a nechali ho vyblázniť sa. „Mali sme veľkú stenu za jedálenským stolom. Chceli sme na nej mať niečo, čo pre nás bude mať hodnotu, nie len obraz z veľkoskladu,“ vysvetľuje Lo. Dnes je z Huntera hotový umelec. Jeho obrazy sa predávajú po celom svete za približne 65 dolárov, dohromady za ten čas, čo „do huby zobral štetec“, zarobil už vyše 1000 dolárov. Ľudia mu zároveň prispievajú rôznymi sumami na jeho tvorbu. „Keď je netrpezlivý alebo sa teší z maškrty, jeho ťahy štetcom sú oveľa divokejšie,“ opisuje tvorbu svojho psa Lo. 


Keď žena za volantom v aute zbadala pavúka, vyletela z cesty a rozbila ho na totálku

Pavúk ženu vystrašil natoľko, že stratila kontrolu nad vozidlom. Policajti z mestečka Cairo v americkom štáte New York nemohli uveriť vlastným ušiam, keď sa dozvedeli, čo spôsobilo nehodu jednej vodičky. Na mieste zistili, že žena vrazila autom do priekopy, keď zbadala pavúka. Policajtom bližšie nešpecifikovala, kde sa mal pavúk nachádzať, potvrdila len, že bol v priestore pre vodiča a ona sa nedokázala sústrediť na to, aby vozidlo bezpečne odparkovala na krajnicu a pavúka sa zbavila. Šerif z mestečka pridal na facebookovú stránku status s mierne ironickým nádychom, v ktorom vysvetľuje, že muži zákona by mali očividne častejšie vodičov upozorňovať na faktor zvaný pavúky. Žene sa našťastie nič vážne nestalo, mala si len poraniť nohu, a tak vyžadovala lekárske ošetrenie. Avšak, auto skončilo v takom stave, že bolo rozbité na totálku, a tak ho mohla už len odpísať. Policajti napokon v statuse skonštatovali, že si uvedomujú rozdielnosť niektorých vodičov, ktorí na pavúky musia zareagovať panickým záchvatom kvôli arachnofóbii, ale v premávke si treba spomenúť, že ohrozuješ ostatných šoférov, ak sa správaš nerozvážne.


Medvedica bola za útoky na ľudí odsúdená na doživotie. V jej väzenskej cele sa nachádza aj bazén

V súčasnosti má byť už medvedica Katya veľmi krotká. V jednej kazachstanskej väznici by si okrem niekoľkých stoviek nebezpečných kriminálnikov mohol nájsť aj medvedicu Katyu. Tá bola za dvojicu útokov na ľudí z roku 2004 odsúdená na doživotie. V súčasnosti si za mrežami odpykáva už 15 rok. Asi si povieš, že uväznenie zvieraťa môže len ťažko poslúžiť jeho náprave, však? Ešte väčšou bizarnosťou je ale fakt, že zo 730 nebezpečných kriminálnikov je Katya jediným odsúdeným väzňom, ktorý dostal doživotie. Podľa portálu DailyMail medzi nimi možno nájsť vrahov, ktorých tresty nepresiahli ani 25 rokov odňatia slobody. Za 15 rokov strávených vo väzení sa mala stať medvedica menej agresívnou a viac priateľskou, pričom ju dokonca majú navštevovať aj ostatní väzni. Na rozdiel od ostatných väzňov nemá medvedica právo na styk s medvedím samcom, ale aspoň vo svojej cele disponuje bazénom. Katya kedysi patrila trénerovi cirkusu, ktorý ju opustil ako mláďa. Medvedica sa za svoje agresívne správanie voči ľuďom mala dostať za mreže z dôvodu, že v jej okolí sa pre ňu nenašlo žiadne volné miesto v zoologickej záhrade. Miestnym väzňom robí prítomnosť medvedice radosť a pravidelne ju chodia kŕmiť jablkami či sušienkami.


Lovec dokopy pozabíjal viac ako 5 000 slonov či desiatky levov. Cítil pri tom vzrušenie a nič neľutuje, vyhlásil

Ron Thomson nič zo svojej loveckej kariéry neľutuje. Množstvo živočíšnych druhov je momentálne na pokraji vyhynutia. Do veľkej miery tento stav zapríčinila ľudská aktivita, a tak bola nedávno spustená kampaň Ban Trophy Hunting. Výskum publikovaný v kampani upozorňuje, že profesionálny lov spôsobil 12-násobné zvýšenie počtu trofejí zo slonoviny, čo spôsobilo prepad populácie afrických slonov z 1,3 milióna kusov na približne 400-tisíc kusov od 80. rokov minulého storočia. Kampaň preto žiada, aby Spojené kráľovstvo zakázalo takýto profesionálny lov, pretože lovci z tejto krajiny sa výrazne podieľali na okresávaní populácie slonov v celej Afrike. Ba čo viac, kampaň zverejnila meno muža, ktorý vo svojej kariére zastrelil viac ako 5 000 slonov, 800 byvolov, 50 hrochov, okolo 60 levov či 40 leopardov. Týchto ulovených zvierat mohlo byť viac, ale dnes už 80-ročný Ron Thomson zo Zimbabwe aktívne zvieratá neloví. Keď ho oslovil portál The Independent s otázkami o tom, či je pravda, že ulovil takéto obrovské množstvo zvierat, neváhal všetko otvorene priznať. Thomson označil kampaň Ban Trophy Hunting za nepravdivú. Vraj šíri zavádzajúce informácie, on tieto zvieratá nezabíjal len tak pre potešenie, ale vraj kvôli tomu, aby pravidelne redukoval ich populáciu, pretože keby sa akýkoľvek druh výrazne premnožil, mohol by si zničiť životné prostredie, v ktorom sa mu darí. Na margo zabitých zvierat povedal, že necíti akúkoľvek ľútosť a nemá ani výčitky svedomia, vraj boli tieto zážitky zo zabíjania vzrušujúce. Vždy zvieratá usmrcoval jediným presne miereným výstrelom, aby netrpeli, a vyhlásil, že vraj pomohol ochrane zvierat viac ako akákoľvek mimovládka.